Větrné elektrárny

Obnovitelné zdroje energie

Obnovitelné zdroje energie jsou takové zdroje, které v lidském časovém měřítku téměř neubývají. Jsou to tedy prakticky téměř lidstvem nevyčerpatelné zdroje energie. Jde o část energetických toků, které se často přirozeně vyskytují v blízkosti zemského povrchu, a zásoby, které se obnovují alespoň tak rychle, jak jsou spotřebovávány. Jde o zdroje, které činnost člověka nevyčerpává. Jmenovitě jde o sluneční záření a z něj odvozené větrnu energii a vodní energii, dále o energii přílivu, geotermalní energii, biomasu a další. V jejich čerpání lze hypoteticky pokračovat další miliardy let - dokud budou probíhat termojaderné přeměny v nitru Slunce či jaderné přeměny v nitru Země. V delším časovém úseku jsou tedy také neobnovitelné, protože  neumožňuje obnovovat energii. Naopak zdroje považované za neobnovitelné, jako je například uhlí, se „obnovují“ v řádu 100 milionů let.

Celosvětově vyprodukované energie ze zdrojů, označovaných jako obnovitelné.  Z toho (13 % celkové spotřeby) pochází z tradiční zákon o zachování enegii biomasi (především pálení dřeva). Vodní energie, poskytující 3 % celkové spotřeby primární energie, byla druhý největší obnovitelný zdroj. Moderní technologie, využívající , větrná energie, geotermální energie,sluneční energie a oceanská energie, dohromady poskytovaly asi 0,8 % z celkové výroby

Velký význam využívání obnovitelných zdrojů energie vyplývá z těchto hledisek:

• většina těchto zdrojů je ekologicky šetrná, takže jejich využívání příliš nezatěžuje životní prostředí;
• využívání OZE neklade nároky na dovoz nebo těžbu primárních fosilních energetických zdrojů;
• při zvyšování intenzity ve využívání OZE nehrozí nebezpečí jejich vyčerpání.

Z tohoto důvodu významnou pozornost výrobě elektřiny z OZE věnuje i EU.

Větrné eletrárny

Při odhadu realizovatelného větrného potenciálu je nutno vyloučit zákonem o ochraně přírody a krajiny chráněné oblasti vysočin a v horách, kde však jsou příznivé větrné podmínky (národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, okolí národních přírodních památek atd.). Tím se ztrácí cca 60% ploch vhodných pro větrnou energetiku. Další redukce pak vyplývá z nařízení vlády o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Větrné elektrárny musí být ve stanovených vzdálenostech od bytové zástavby, vojenských zón, letišť, vysokonapěťových vedení, dálnic, vysilačů, hrází, hranic chráněných krajinných oblastí atd. Zbývá tedy cca 15 až 20% ploch, kde by bylo možno realizovat výstavbu větrných elektráren.

Nevyužitý potenciál je odhadován ve výši cca 1 000 GWh/rok, což při průměrném využití instalovaného výkonu odpovídá možnostem výstavby nových větrných elektráren o celkovém výkonu až cca 500 MW. Lze ovšem očekávat řadu výhrad k umístění větrných elektráren v dotčených lokalitách.